Hlava neví co ruce dělají...

28. února 2012 v 11:41 | šílená
Občas se mi zdá, že životem jen proplouvám.
Je to jenom dočastná krize spojená s nespokojeností v práci? S nespokojeností ve dvoulelém vztahu, který poslendí půl rok připomíná pády nahoru a dolů? A že to jsou dost divoké pády...Myšlenky jestli to ještě někdy bude v pořádku nebo se takhle hodláme trápit ještě další půl rok? Pořád tu je naděje,která ale občas přechází v naprostou nicotu a nevěřícnost. Máte někdo lék na špatné vzpomínky? Sem s ním prosím!:) Nespokojenost s tím, že i přesto, že jsem s našima naprosto šťastná mám s nimi krásný vztah, umím s nimi mluvit o všem, zasmát se s nima, jít si s nima sednou na pivko, chci bydlet sama a nedaří se mi nic sehnat?...
Vzpomínám na časy, kdy jsem takové věci neřešila, každý den byl plný smíchu, radosti z maličkostí a zábavy. Na dny kdy jsem nechtěla vstávat do školy, ale přesto jsem se tam těšila, protože jsme měli bezva třídu, plánovali společné akce nebo víkendy na chalupách....Na maturitní ples, rozlučák, na srazy v hospůdce, na poslední zvonení....Člověk stárne a zdá se, že už nic nemůže být jako dřív...Ale je to pouhý omyl, záleží na každém z nás jak se k tomu postavíme a jak si to zařídíme....Takže končím s depkama a du s tím něco udělat :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama